Kultura jako společný jazyk

Kultura není jen o uměleckých zážitcích. Je také platformou k dialogu a budování vztahů mezi lidmi, kteří by se jinak možná nikdy nepotkali. Právě o tom byla mezinárodní konference Kultura jako společný jazyk, kterou jsme 11. června 2026 uspořádali ve spolupráci s Knihovnou Jiřího Mahena v Brně. Otevřeli jsme přitom otázky, jak mohou kulturní instituce reagovat na proměňující se společnost a jak vytvářet prostředí, ve kterém má každý možnost zapojit se bez ohledu na jazyk, původ nebo životní zkušenost.

Současná města jsou stále rozmanitější. Přicházejí do nich lidé z různých zemí, s odlišnými jazyky, kulturami i životními zkušenostmi. Tato rozmanitost přináší nové příležitosti, ale zároveň otevírá důležité otázky: Jak zpřístupnit kulturní nabídku širšímu publiku? Jak zajistit, aby se noví obyvatelé necítili pouze jako návštěvníci, ale jako přirozená součást místní komunity? A jak využít kulturu jako prostor pro vzájemné porozumění?

Konference ukázala, že odpovědi často nevznikají pouze prostřednictvím velkých projektů, ale především díky dlouhodobé a každodenní práci – budování vztahů, důvěry a příležitostí k setkávání. Právě kulturní instituce mohou sehrávat významnou roli v tom, aby se město nestávalo jen místem, kde lidé žijí vedle sebe, ale prostorem, kde spolu skutečně komunikují a sdílejí společné zkušenosti.

Hosty přivítaly Gabriela Obstová za Knihovnu Jiřího Mahena, jejíž spolupráci na konferenci podpořilo Ministerstvo kultury České republiky v rámci programu Knihovna 21. století.  Za město Brno přítomné přivítala Veronika Majíčková, která zároveň představila novou verzi mapové aplikace Kam za kulturou sloužící jako databáze brněnských kulturních organizací i míst využitelných pro kulturní a kreativní aktivity. Součástí jejího vstupu bylo také představení online průzkumu zaměřeného na kulturní potřeby a bariéry menšin a cizojazyčně hovořících obyvatel Brna. Jeho cílem je získat lepší přehled o současné situaci a pomoci městu i organizacím hledat cesty, jak kulturní prostředí dále otevírat. K průzkumu je možné se přidat ZDE.

Vlastní téma následně otevřel Daniel Robertson Styles, který nabídl osobní pohled na proměny svého vztahu k městu i jeho kulturní scéně. Sdílel zkušenost člověka, který do Brna přišel jako zaměstnanec baletu Národního divadla Brna, postupně se stal aktivním návštěvníkem akcí a později také jedním z těch, kteří kulturní život ve městě sami vytvářejí. Ve své reflexi představil cestu od prvního objevování brněnského prostředí až po vlastní působení v centru Vitamin a při spoluzaložení rádia Infame, které propojuje lokální kreativní scénu s mezinárodními vazbami.

Mezinárodní inspirace: péče o identitu i otevřenost

Na Daniela Robertsona Stylese navázali mezinárodní hosté se zkušenostmi ze zahraničí, kteří nabídli různé pohledy na to, jak může kultura podporovat otevřenější a soudržnější společnost.

Jako první vystoupila Jurga Knyvienė z litevského Kaunasu, která představila dlouhodobý inkluzivní program Laboratoř Serpentina. Ten propojuje lidi s různými zdravotními omezeními a vytváří prostor pro jejich aktivní zapojení do umělecké tvorby. Divadlo zde není pouze výsledkem tvůrčí práce, ale především nástrojem, který umožňuje lidem stát se součástí kulturního prostředí, do něhož dříve neměli možnost vstoupit.

Na význam kultury při budování společenské soudržnosti navázal Imanol Galdos z města San Sebastián, který představil baskickou zkušenost s kulturou jako nástrojem posilování identity i otevřenosti společnosti. Ve svém příspěvku reflektoval specifickou historickou a geografickou situaci Baskicka, které se rozkládá na území dvou států, stejně jako zkušenosti s potlačováním menšinové kultury i terorismem. Přesto právě tento příklad ukazuje, že péče o vlastní kulturní identitu nemusí vést k uzavřenosti – naopak může být základem pro společnost, která respektuje rozdílnost a zároveň dokáže přijímat nové vlivy.

Podobné téma zaznělo také v příspěvku Istvána Puskáse z Debrecínu. Město v posledních letech řeší, jak zapojit rostoucí komunitu zahraničních studentů a obyvatel do běžného života města. Důležitou roli zde podle něj hraje spolupráce samosprávy, kulturních institucí a komunitních aktérů. Jako jeden z příkladů dobré praxe zmínil také formát hackathonů, díky nimž se daří propojovat mladé lidi a studenty, kteří vytváří mezinárodní týmy při hledání nových nápadů a řešení pro rozvoj města.

Kulturní infrastruktura a její připravenost

Odpolední panelová diskuse se zaměřila na připravenost kulturní infrastruktury a na to, jak mohou instituce reagovat na potřeby stále rozmanitějších skupin obyvatel.

Příklady z Brna ukázaly, že otevřenost kulturního prostředí často nevzniká jako systémové opatření, ale díky konkrétním lidem a jejich dlouhodobé iniciativě. Zkušenosti Iryny Zabiiaka z Ukrajinského centra v Brně ukázaly, jak mohou muzea a další kulturní instituce sehrávat významnou roli v procesu integrace nově příchozích obyvatel – například prostřednictvím programů s tlumočením, společného vytváření obsahu nebo vzdělávacích aktivit pro děti i dospělé. Vedle reflexe zkušenosti ukrajinské komunity zazněla také perspektiva práce s romskou komunitou, kterou představil Miroslav Zima z organizace DROM.

Divadlo se v diskusi objevilo jako další z prostředí, kde lze přirozeně překračovat jazykové bariéry. Aaron Collier ve svém příspěvku ukázal, jak Czech Theater v Brně zpřístupňuje českou divadelní tvorbu lidem, kteří nemluví česky, a zároveň českému publiku nabízí nový úhel pohledu na vlastní kulturní prostředí. Soubor, který propojuje lidi z mnoha různých zemí, potvrzuje, že společná umělecká tvorba může být silným nástrojem vzájemného porozumění.

Významnou roli v budování vztahů mezi lidmi hrají také instituce, které vytvářejí prostor pro neformální setkávání. Knihovna Jiřího Mahena představila svůj koncept „infrastruktury setkávání“ – tedy místa, kde se lidé mohou přirozeně potkávat, sdílet zkušenosti a budovat vztahy napříč jazykovými i kulturními rozdíly. V této souvislosti zazněla také reflexe Lenky Šafránkové Pavlíčkové k roli žen v brněnských komunitách cizinců, které často fungují jako klíčové spojky v procesu integrace.

Nezastupitelnou roli v podpoře cizojazyčně hovořících obyvatel Brna sehrává také Brno Expat Centre, jehož činnost představila Kateřina Báňová.

Následná panelová diskuse vedená Ivou Poulíčkovou z Brno Expat Centre otevřela řadu témat spojených s každodenní realitou mezikulturního soužití. Zaznělo například, že sdílené kulturní zážitky – jako je jídlo, tanec nebo hudba – mohou být silným nástrojem propojení lidí, zároveň však mohou při povrchním uchopení vést ke zjednodušujícím stereotypům a redukci kultur na „exotický zážitek“.

Diskuse se dotkla také potřeby dlouhodobého budování důvěry a citlivosti k odlišným normám. Zaznělo, že to, co je v jedné kultuře vnímáno jako přirozené či zdvořilé, může být v jiné interpretováno odlišně – příkladem z praxe byl přímý oční kontakt, který může být v některých afrických nebo východoasijských kulturách chápán jako projev nezdvořilosti. Panel tak připomněl, že porozumění není založeno na univerzálních pravidlech, ale na ochotě vnímat odlišné kontexty a učit se jim rozumět v praxi.

Komunitní spolupráce: kultura jako každodenní práce na vztazích

Závěrečná část konference patřila komunitním projektům, které ukazují, že kultura může vznikat a fungovat i mimo tradiční na ni zaměřené instituce. Projekt Kamarádi spolku Zaedno připomněl význam vícejazyčného vzdělávání a práce s dětmi vyrůstajícími v různorodých prostředích.

Yolda Collective následně představil potenciál sociálně angažovaného umění a divadla, které prostřednictvím pohybu a společné tvorby otevírá možnosti komunikace i tam, kde slova nestačí. Právě umělecká spolupráce může hrát klíčovou roli v překonávání jazykových i kulturních bariér. Představení projektu proběhlo v tandemu Orkuna Türkmena a Šimona Petáka. Tento způsob podtrhl vztahy, na kterých se činnost Yolda Collective zakládá a z nichž vychází.

Závěr konference pak znovu patřil Danielu Robertsonu Stylesovi, který tentokrát podrobněji představil činnost Infame Radia a kulturního centra Vitamin. Kromě tuzemských aktivit zaměřených na Brno a jeho komunitu zmínil Styles i ukázky z mezinárodní spolupráce. Poslední příspěvek konference se tak symbolicky vrátil k otázce kontextu nejen Brna, ale i celé Evropy.

Konference nabídla jedno zásadní sdělení: kultura není pouze výsledkem tvůrčí činnosti, ale také způsobem, jak společně žít ve městě. Otevřené kulturní prostředí nevzniká automaticky – formují ho instituce, organizace i jednotlivci, kteří vytvářejí prostor pro setkávání a sdílení.

Brno jako město s rozmanitou komunitou čelí podobným výzvám jako řada dalších evropských metropolí. Sdílení zkušeností a hledání nových přístupů ukazuje, že kultura může být skutečným společným jazykem – jazykem, který nepotřebuje překlad, aby propojoval lidi.