kulturabrno

Plánujete se s divadlem účastnit zahraničních festivalů?

Na jaře jsme obdrželi několik pozvání na festivaly, ale několik z nich se nakonec vůbec neuskutečnilo v souvislosti s probíhající pandemií. Teď v říjnu jedeme do polské Toruně s Hamletem na festival „Spotkania“.

Co vás v Radosti naučil koronavirus?

Koronavirus přenesl většinu divadel do online prostoru. Já osobně nejsem příliš jeho příznivcem a nemyslím, že by poněkud odlidštěná virtuální verze byla právě pro náš typ divadla vhodná. Některé divadelní scény, zaměřené na herecké hvězdy, fungovaly online velmi dobře. Stejně dobře vycházejí na kameře klasická loutková představení, při nichž lze snímat detaily, které divák běžně není schopen vidět. Tam má kamera svoje kouzlo. Pro nás koronavirus přinesl spíš možnost tvořit nová představení a intenzivněji se věnovat jejich přípravě. Měli jsme možnost dvoufázově zkoušet, což by za běžného provozu nebylo uskutečnitelné. Koncentrovaná důkladná příprava je znát zejména na technicky náročných představeních například na nově nastudované Kytici Ondřeje Nosálka a nově vzniklém Hamletovi on the Road Joanny Zdrady je výsledek vidět. Mně osobně koronavirus přinesl zřejmě oddechový čas, při němž jsem mohl koncipovat a realizovat záměry, týkající se organizačních změn, nové vizuální identity, přípravě začínající lektorské činnosti v divadle, festivalu, atd.

Máte hodně zkušeností ze zahraničí, je české divadlo pro děti v něčem specifické, jiné?

Zdá se mi, že české divadlo má svůj osobitý charakter. Ačkoliv myslím, že můj dlouhodobý pobyt v zahraničí mne nečiní zcela kompetentním k hodnocení českého divadelního prostředí, tak je zřejmé, že prošlo jistou proměnou směrem k větší otevřenosti světu, ale drží si zároveň svůj charakter. Je v něm stále určitý druh humoru nebo nadsázky, a to se netýká jen divadla pro děti, ale i pro dospělé. Odstup, který si držíme, máme nějakým způsobem v sobě jako společenský rys. Trošičku se přitom ale bojíme dotýkat vážných témat nebo témat, která nás příliš znepokojují. Držíme si prazvláštní odstup i od témat, na která bychom mohli být hrdí. Jako kdybychom se styděli někoho prohlásit za skutečně dobrého nebo krásného. Tato jednoznačnost nám schází a nahrazujeme ji distancí a humorem. Krásně o tom psal Mariusz Szczygieł v knize Udělej si ráj. Ostatně u nás v Radosti právě začínáme tvořit představení Marka Zákosteleckého pro gymnaziální mládež s názvem „24. října 1942“, které se věnuje tématu vztahu Čechů k vlastním hrdinům, na které pohlížíme s jakýmsi ostychem nebo odstupem. Pro Poláky by byl takový přístup nepřijatelný a nepochopitelný. Stejný odstup nalézá svůj otisk v divadle, ať již jde o divadlo pro děti nebo pro dospělé. V Polsku jdou naopak divadla ostře do střetu a mají kvůli tomu v současnosti závažné problémy se stávající politickou garniturou.

Jaké je dnešní dětské publikum?

Mám pocit, že je daleko otevřenější. Rozjíždíme teď workshopy pro děti a dětské studio, které bude kontinuálně vyučovat divadelním profesím. Včera přišel do divadla náš první dětský vzorek a bylo mi zřejmé, že současné děti jsou daleko bezprostřednější a otevřenější, než jsme bývala moje generace. Někdy je ta bezprostřednost pro mě až zaskakující, otevírající prostor fantazie, a přitom spojená s přirozenou naivitou. Je krásné, že současné děti primárně nehledají chyby u sebe, ale snaží se otevřeně reflektovat to, co přichází zvenčí. S tím lze krásně pracovat, jít díky tomu do hloubky a hovořit o zajímavějších tématech.

Které představení z repertoáru divadla byste divákům doporučil?

Myslím, že nám velmi zajímavě vyšel Hamlet on the Road. Zajímalo nás, jak shakespearovské téma budou reflektovat diváci, kterým by se Divadlo Radost mělo primárně věnovat, tedy děti a mládež a obával jsem se, že pro ně bude téma příliš komplikované. Navíc jsme vytvořili po textové stránce zvláštní, a ne příliš jednoduchou koláž. Na generálku pak dorazila třída s dětmi ze školy zaměřené na poruchy chování. Děti reagovaly přitom velmi spontánně, děj je vtáhl a identifikovaly se s hlavními hrdiny Ofélií a Hamletem. Myslím si, že představení je natolik zvláštní svou formou, že bude pro gymnaziální mládež velmi atraktivní a přitažlivé. Pro menší diváky jsme přichystali příběh o bratříčcích sv. Františka, který má vánoční ladění. Chystali jsme ho již na předchozí Vánoce, ale kvůli okolnostem se představení neodehrálo. Budeme ho prezentovat teď na přelomu listopadu a prosince na nově oživeném Festivalu Radosti. Na festivalu uvedeme i naše další premiéry, vzniklé v průběhu roku a zároveň pozveme česká i zahraniční divadla zaměřená na divadlo formy a práci s široce vnímaným kontextem loutky.