Rozhovor: První dny nového ředitele Jana Búrika v Centru experimentálního divadla a jeho vize

Co vás motivovalo se přihlásit do výběrového řízení na toto místo?

Já jsem se v podstatě už od školy zaměřoval na divadlo, a to právě v rámci divadelních institucí a příspěvkových organizací. Pracoval jsem v Národním divadle v Praze a na Plechárně na Černém Mostě. Působil jsem jako produkční a následně vedoucí produkce Divadla Na zábradlí, kde jsem si po šesti letech položil otázku: Co bude dál? Ne že bych byl nějak vyhořelý, ale spíš jsem si říkal, co mě čeká za pár let. No a pak se objevila tato vypsaná pozice a řekl jsem si, to by bylo skvělý, kdyby to vyšlo. A vyšlo to!

Centrum experimentálního divadla je naprosto unikátní instituce, a to nejen v kontextu Brna, ale i celého českého divadla. Sdružuje divadla, která vlastně slouží jinému účelu nebo mají možnost většího experimentu, jsou takovými laboratořemi v divadelním světě. Řekl bych, že mě i přirozeně a logicky v postupu mé kariéry velmi lákal post ředitele, člověka, který má možnost řídit takovou divadelní instituci.

Oproti ostatním kandidátům jste měl nejmenší vazbu na Brno. Vnímáte to jako výhodu nebo naopak?

Tuto otázku dostávám velmi často a přiznám se, že já osobně to vnímám jako výhodu. Když je ta možnost, že přijde někdo nový, někdo z venku, může s sebou přinést i nový pohled na situaci. Myslím, že mi tento odstup pomohl již při tvorbě koncepce. Snažím se do toho vstupovat velmi otevřeně, nebýt zaujatý vůči jednomu či druhému divadlu, naopak to brát jako výhodu a nabízet divadlům možnost rozvoje. A třeba i na problémy, které zde z dlouhodobého hlediska byly a zdály se být neřešitelné, tak mohu najít nová řešení. Také do všeho vstupuji s velkou energií, a tak doufám, že se to bude dařit.

Jaké byly vaše první dny ve funkci a změnil se váš pohled na organizaci?

No, já jsem do toho rozhodně nešel s tím, že bych byl připravený na všechno. Ještě, než jsem nastoupil, tak jsem se snažil nasát co nejvíce informací, abych věděl, jak zde provoz Centra experimentálního divadla funguje, což se ale samozřejmě nedá obsáhnout kompletně hned. Člověk to prostě zjistí až při samotném provozu. Nechci říct, že to byl šok, ale bylo to naskočení do rozjetého vlaku. Začínám hledat tempo této práce i samotného provozu organizace a budeme si společně muset znovu nastavit priority. Je to přechod, který bude chvíli trvat. Nemám však pochyby o tom, že s týmem, se kterým jsem se tady setkal, to zvládneme. Nechtěl jsem si ani dávat žádnou dobu hájení, protože divadla jsou momentálně stále v provozu a ten já nechci nijak zpomalit. Jsem tu pro všechny, ale musíme na to postupně.

Každá skříň má nějakého kostlivce. Už na vás vypadl? Nebo dokonce více?

Já si nemyslím, že by to byli vyloženě kostlivci, ale jsou tady určité výzvy typu možnosti rekonstrukce budov divadel, o kterých si nyní zjišťuji všechny potřebné informace. V budoucnu to určitě chci řešit právě i se samotným odborem kultury a plánuji se nad tímto tématem setkat i s paní primátorkou. Rekonstrukce samotného zázemí divadel bude tedy rozhodně jedna z největších výzev. Další z výzev se bude týkat interní i externí komunikace Centra experimentálního divadla. Přemýšlím o tom, mít například tiskovou mluvčí či mluvčího, aby mohla organizace komunikovat, co se děje v divadlech i o jejich vzájemné spolupráci. Také již vím, že můžeme zlepšovat výkonnostní ukazatele u divadel a během srpna a září budeme připravovat nové rozpočty divadel, která Centrum experimentálního divadla sdružuje.

Kostlivci na mě tedy zatím žádní nevypadli, shledávám však zatím hlavně výzvy a možnosti pro rozvoj a postupné vytyčení hranic, abychom se nerozlítli všemi směry a nechtěli všechno najednou. Jak zní jedno z mých oblíbených mouder: „Mnoho psů – zajícova smrt“. Musíme si prostě postupně vytyčit určité priority a ty následně dodržovat.

Ve své koncepci shledáváte jako jeden z nejdůležitějších cílů udržitelnost instituce. Jaké kroky k jejímu docílení chcete podniknout?

Udržitelnost jsem v koncepci rozdělil na tři body. První z nich je udržitelnost personální, která je spojená samozřejmě s platovými možnostmi příspěvkové organizace, ale nejen s nimi. Divadelní provoz je velmi specifický v tom, jaké pozice nabízí a jaké požadavky na své zaměstnance má. Jsou to nejen herci, ale také veškeré technické pozice od zvukařů přes osvětlovače až po kostymérky a rekvizitáře. Většina těchto zaměstnanců má velmi specifické vzdělání a zkušenosti pro vykonávání této pozice. Není to tak, že když odejde osvětlovač, vy na pracovním trhu hned najdete někoho, kým ho nahradíte. Chceme proto pro zaměstnance najít důstojné ohodnocení, a to jak plat, tak podmínky, které by je tu udržely, ať už v rámci vzdělávání, či celkového wellbeingu zaměstnanců. Je také potřeba komunikovat aktivně s divadly o tom, co mají jejich zaměstnanci za potřeby. V koncepci jsem to popsal takto obecně a je to potom na dalších krocích v provozu, jak s tím konkrétně naložíme.

Další část se věnuje environmentální udržitelnosti. To se zase bavíme o samotné udržitelnosti provozu, například recyklaci materiálu pro inscenace v rámci tří divadel Centra experimentálního divadla. Téma chci brzy otevřít na úrovni kolegia organizace, což jsou umělečtí šéfové a intendanti. Pobavíme se taky o strategii a možnostech provozu – kde můžeme brát a kde naopak přidat.

Třetí částí je potom energetická udržitelnost, která je vázána právě na stav budov. Pokud dojde k rekonstrukci, musíme si pohlídat, že to vše můžeme udělat s ohledem na snížení nákladů.

Měl jste už šanci si Brno pořádně projít? Jak se vám tu líbí?

No jasně! Já to v Brně samozřejmě znám, to nebylo tak, že jsem sem přijel na nádraží a rovnou jsem šel na výběrové řízení na ředitele Centra experimentálního divadla. Ale těším se, že Brno budu poznávat a objevovat postupně víc. Je tu spousta skrytých pokladů. Budeme se sem s přítelkyní brzy stěhovat. Dočasně přebývám v divadelním bytě, který mám hned nad HaDivadlem, což se mi hodí, jelikož si na schůzky jen sjedu výtahem, to je skvělý! Celkově rádi jezdíme a objevujeme různá místa po republice a zrovna Brno a jeho okolí mám hodně rád. Vždycky mě lákalo to tady víc prozkoumat hlavně v rámci kulturní sféry a velice se na to těším. Za těch pár dní, co tu jsem, se tady toho dělo neskutečně moc. Nedávno jsem vyšel na Zelňák a probíhala tam super taneční performance od TANEC PRAHA. Veřejný prostor tady prostě žije, Brno žije…

Panu řediteli přejeme v jeho nové funkci hodně sil a ať neztratí elán a úsměv, který jej doprovázel po celý náš rozhovor. Těšíme se na naši další spolupráci. 😊