Brněnský folklor na Mezinárodním folklorním festivalu Strážnice 2024 

Každý poslední víkend v červnu, letos tedy od 27. do 30. června 2024, se koná nejznámější folklorní událost u nás – Mezinárodní folklorní festival Strážnice. Festival pořádá už od roku 1946 Národní ústav lidové kultury. V letošním, 79. ročníku budou v programu hned tři pořady věnované brněnskému folkloru. Kompletní program festivalu najdete zde.

foto: Jan Zerich

V pátek 28. června od 20.30 do 22 hodin se v amfiteátru Zahrada můžeme těšit na pořad sestavený Milanem Zelinkou, místopředsedou Sdružení přátel folkloru v Brně a vedoucím souborů Májek a Májíček. Pořad se jmenuje Ta brněnská brána aneb O souborech z Brna. Cílem je představit zástupce různých typů brněnských folklorních kolektivů i s jejich přístupy ke scénickému zpracování folkloru. Autora jsme se tak zeptali na to, které brněnské soubory vybral a proč zrovna je. 

„Do pořadu jsem vybral čtyři soubory, Národopisný soubor Líšňáci, Slovácký krúžek v Brně, Vysokoškolský soubor lidových písní a tanců Poľana a Soubor lidových písní a tanců Májek, tedy ty, které reprezentují různé druhy souborů. Podle mého názoru se dá folklor v Brně rozdělit do šesti druhů uskupení, která se zabývají tradiční lidovou kulturou. První jsou bývalé vesnické skupiny dnešních městských částí Brna, jako jsou Líšeň, Tuřany, Jundrov, Komín, Černovice a další. Tuto skupinu budou ve Strážnici reprezentovat členové Národopisného souboru Líšňáci. Druhý typ jsou spolky sdružující obyvatele, kteří se v minulosti přestěhovali do Brna za prací či z jiných důvodů a s sebou si přinesli ‚svoje‘ zvyky, tance a písničky, bez kterých si svůj život nedokázali představit. Tak vznikla tělesa jako Slovácký krúžek v Brně, Valašský krúžek či Obec Hanáků. Tuto skupinu bude ve Strážnici reprezentovat taneční soubor Slovácký krúžek v Brně. Třetí jsou spolky a soubory, které vznikly v Brně po 2. světové válce, můžeme je nazývat různě. Od nich se odlišují soubory, které založili mladí lidé, kteří přišli do Brna za studiem například ze Slovenska nebo Slovácka. Ty byly už svým základním pojetím jiné než ty ostatní, co vznikaly po roce 1948 po vzoru Československého státního souboru písní a tanců. Tuto skupinu reprezentuje Vysokoškolský soubor lidových písní a tanců Poľana. A poslední skupinu tvoří soubory a spolky, které vznikaly, jak jsem již zmínil, po vzoru tzv. Stáťasu. U této skupiny se nabízí, aby ji reprezentoval soubor Javorník. Protože však ve Strážnici účinkuje v několika dalších pořadech, bude ji reprezentovat Májek, soubor lidových písní a tanců. Další skupinou jsou profesionální tělesa Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN) či VUS Ondráš, které ve Strážnici uvidíte v jiných pořadech, a poslední je skupina tvořená dětskými soubory, kterým jsou na festivalu věnovány pořady Dětské Strážnice,“ osvětlil Milan Zelinka. 

foto: Pavel D’Ambros

V sobotním programu se pak od 17.30 do 19 hodin znovu v amfiteátru Zahrada odehraje celé století v pořadu Moravo, Moravo, Moravěnko milá. Století lidové hudby a folkloru na vlnách brněnského rozhlasu, který připravil hudební dramaturg Českého rozhlasu Brno Jaroslav Kneisl. Tento exkurz do historie brněnského rozhlasu, vysílaný také v přímém přenosu, bude nejen připomínkou nejvýraznějších osobností folklorní redakce, ale také zpěváků a muzikantů, kteří s tímto studiem spolupracovali. O významu brněnského rozhlasu i o samotném pořadu nám jeho autor řekl toto: „Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, jež svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Brno jakožto centrum jižní Moravy bylo sídlem nejen rozhlasové stanice, ale také zde působila celá řada folkloristických tanečních a muzikantů. A studenti, kteří přišli z regionu, přinášeli doma žitou lidovou tradici. Strážnický festivalový pořad Moravo, Moravo, Moravěnko milá přiblíží divákům i rozhlasovým posluchačům stoletý vývoj vysílání lidové hudby na rozhlasových vlnách, a to prostřednictvím písní, které ve své době patřily k těm nejpopulárnějším. V programu se představí BROLN se svými současnými sólisty. Ohlédnutím za někdejší intenzivní spoluprací rozhlasových redaktorů s regionálními kapelami a zároveň prezentací současného propojování lidové hudby s dalšími žánry bude vystoupení uherskohradišťské cimbálové muziky Harafica. Chybět nebude ani dechová hudba Miločanka, která reprezentuje žánr, který se právě díky rozhlasu v 70. letech výrazně proměnil a prosadil a dodnes má pevné místo ve vysílacím čase brněnského rozhlasového studia.” 

foto Jiří Krpec

A lidové hudbě v souvislosti s Brnem se bude věnovat i nedělní pořad autorů Lucie Uhlíkové a Zdeňka Vejvody Opěvovaná města. Lidové písně o Praze a Brně, opět v amfiteátru Zahrada od 10.30 do 12 hodin. Naše město je totiž zachyceno v desítkách písní napříč národopisnými regiony. Na to, jak je typicky vykresleno a v jakých souvislostech, jsme se zeptali Lucie Uhlíkové z Etnologického ústavu Akademie věd České republiky. 

„Brno se v lidové písni vyskytuje ve dvou zásadně odlišných rovinách: Jsou to jednak písně z celé Moravy a Slezska, kde je zmiňováno Brno jako takové. K nejznámějším patří Jede Kudrna okolo Brna (tu otiskl ve své sbírce jak František Sušil, tak Karel Jaromír Erben, což dokládá, že už v první polovině 19. století byla známá po celých českých zemích) a Když jsem jel do Brna na hrách – v případě této písně se ale stejný text zpíval i o Praze a dalších lokalitách. V několika milostných písních se také zpívá o silnici vedoucí k Brnu, po níž se prochází něčí milá (většinou uplakaná) anebo milý, či o brněnské věži nebo louce u Brna, která má být do rána posečená. Nejvíce je ale Brno v našich lidových písních spojeno s vězením a kasárnami. A přestože kasárna nebyla jen na Špilberku, většinou se zpívalo právě o tomto kopci s hradem přebudovaným na vojenskou pevnost, která sloužila také jako obávané vězení. Název Špilberk je ale v písních často zkomolen, a tak vraný kůň stojí – anebo chlapci se procházejí – v Brně na Štymberku, Štemberku či Špimberku. Obecně lze konstatovat, že většina lidových písní, v nichž se vyskytuje slovo Brno, se týká vojenské služby, a to nejčastěji u husarských pluků. Písně popisují odvádění na vojnu buď formou lapání za nějaký prohřešek, nebo prostřednictvím císařského povolávacího rozkazu (to je ta známá cedulenka, kterou psal císař nebo „sama královna“ – tedy Marie Terezie). Častým motivem vojenských písní je také Brněnská brána. Ta stávala při ústí dnešní Pekařské ulice na Husovu. Přijížděli jí odvedenci z jihovýchodní Moravy do města anebo jí naopak vojáci mašírovali z města. A je třeba připomenout, že řada písní zmiňuje vězení na Špilberku, kam vezou synečka, aby ho tu zakuli do želez. Opět jde většinou o písně vojenské, protože provinilec je pak odveden do armády. Známé jsou ale také kramářské písně o loupežném vrahovi Václavu Babinském, který si na Špilberku odpykal dvacetiletý trest. Ty jsme ale do našeho pořadu, který bude vysílat Český rozhlas Brno v přímém přenosu, nezařadili. Naopak uslyšíte písně o Brně, které se zpívaly na Horňácku a Valašsku. A chybět samozřejmě nemůže Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, který si připravil pásmo písní o obcích spadajících dnes do tzv. Velkého Brna. A právě písně o Líšni, Tuřanech, Bosonohách, Zábrdovicích a dalších lokalitách tvoří druhou největší skupinu písní o Brně.“

O tom, že je naše město na folklor bohaté a je z čeho vybírat, se můžete přesvědčit nejen ve Strážnici, ale i díky probíhajícímu Roku folklorních festivalů v Brně, který je letos pořádaný v rámci projektu Brno – město hudby UNESCO.